Den první – čtvrtek – přílet na Korfu

     Čtvrteční odlet na Korfu je naplánován na 5:30 ráno, tedy na jednu stranu poněkud nešikovný čas, kvůli dopravě na letiště, na druhou ideální na brzký přílet na ostrov. Protože nechci někoho tahat z postele, aby mne tam dopravil autem a nechce se mi platit vydřidušským taxikářům částku mezi pěti až sedmi sty korun, vydávám se na noční projížďku Prahou městskou dopravou. Autobusem na Ládví, odsud tramvají s jedním přestupem na Divokou Šárku a odtud nočním autobusem až před letiště. Jsem tu poměrně brzo, tak si nejprve nechávám přebalit své spolucestující zavazadlo, aby jednak zbytečně nelákalo někoho k neplánované kontrole, jednak aby přežilo někdy trochu nešetrné zacházení. Poté se zařadím do tvořící se fronty před přepážkou VTT. Tady to chviličku trvá, neboť ve stejný čas odlétá ještě jedna skupinka na Krétu a tak se fronta mírně přelévá z jedné strany na druhou jak se cestující klienti přeskupují k té správné přepážce. Též placení palivového příplatku maličko zdržuje, ale není to nic, co by mi kazilo náladu. 
     Odlétáme z nového terminálu, tak mám možnost si jej pořádně prohlédnout. Je vidět, že už je na podstatně lepší úrovni než ten starý. Snad jen výtah do horního patra k odbavovacím přepážkám by mohl být trochu větší. Ale to je jen drobný detail. Odbavení u přepážky jde docela rychle, také pasová kontrola i kontrola palubních zavazadel má rychlý spád a tak za pár minut už míříme k předodletové hale. Vše probíhá v poklidu a přitom bez zbytečných zdržení, takže opravdu v půl šesté opouštíme Prahu a míříme na jih. Sedím bohužel přímo nad křídlem, takže se vzdávám myšlenky, že bych zkusil nafotit pár snímků Korfu přímo z letadla. Útěchou mi je alespoň nádherný východ slunce. Nebe se nejprve zbarví do ocelově šedé, pak postupně světlá do červené až do sytě oranžové a konečně se slunko jakoby stydlivě vyhoupne zpod mraků a okamžitě zaplaví letadlo svou září. Let je naprosto pohodový, žádné velké otřásání a pár minut po osmé už pod námi ubíhá pobřeží ostrova. V tom úzkém cípku před křídlem stačím postřehnout severozápadní pobřeží a po chvíli i jezero Korission a Agios Georgios Agiradon, místo našeho příštího pobytu. To už se letadlo společnosti Travel Service otáčí a poměrně rychle snáší na letiště I.Kapodistriase na jižním okraji Kerkyry. Rychle mineme Myší ostrůvek a klášter Vlacherna a už dosedáme.
     V Kerkyře je 8:15 místního času, jasno a příjemně teplo, vzduch je prosycený vůní moře a stoupající slunko napovídá, že nás čeká pěkný den. Udělám ještě na ploše letiště prvních pár fotek a už nastupujeme do autobusu, který nás převeze těch pár metrů k východu. Tam v příletové hale už na nás čekají pasoví úředníci, ale jen pro to, aby s řeckým klidem všem pokynuli, ve smyslu jděte dál. U kolotoče si chvilku počkáme na zavazadla a poté co přijedou a každý se chopí toho svého, se vydáváme k našim delegátům. VTT zde má dva, jednoho pro klienty co míří na sever a pak Jitku, která se stará o klienty co jsou ubytovaní na jihu. S úsměvem se přivítáme. Nepotkávám ji zde poprvé, naopak, vracím se pod její péči už po čtvrté. Stále s úsměvem, stále v pohodě. Nedá se rozhodit ani tím, že jeden z autobusů (právě ten náš) se někde zatoulal. Jestli si řidič přispal, nebo autobus selhal, netuším, ale nechává mne to v klidu. Jsem na svém oblíbeném ostrově a vím, že Řekové vše berou s klidem a těch pár minutek zdržení mne nerozhází. Siga, siga (klídek, klídek) jsou oblíbená slůvka našich řeckých přátel. A mají pravdu, ten autobus přijede. Pár klientů to už v takové pohodě nenechává, ale Jitka je všechny uklidní, že za pár minut tu autobus bude. Opravdu, za pár minutek už je tu, chvilka dohadů s řidičem, nástup a už se proplétáme uličkami Kerkyry a míříme na jihovýchodní pobřeží, kde postupně zanecháváme několik klientů, co si v této části zvolili ubytování.
     Cestou nám Jitka dává první informace o ostrově, změně času o hodinu vpřed, o místních toaletách kam se nesplachuje papír díky úzkým odpadním trubkám a doporučení nepít místní vodu, která sice pitná je, ale protože je odsolovaná, není moc dobrá. Projedeme Benitses, Agios Ioannis Melitieon, Agios Ioannis Peristeron, Moraitiku a zamíříme do vnitrozemí, kudy vede hlavní silnice až na jih do Kavosu. Až tam samozřejmě nejedeme, cestou odbočíme do Agios Georgios a za pár minut už nás vítá jihozápadní pobřeží. U hotelu Blue Sea ještě zastavíme několika klientům, kteří zvolili ubytování zde a pak už zastavujeme u kapličky, kde ještě loni sídlila pobočka místní CK Star Travel. Dnes je zde pusto a prázdno. Zatímco nás Jitka odvádí pár desítek metrů do vnitrozemí k našemu hotelu, se dozvídám, že se cestovka přesunula do severní části letoviska. Mezitím už jsme u hotelu Alexander Beach. 
     Pěkný, čistý hotýlek rodinného typu, postavený kolmo k pobřeží dává tušit, že tady bude klid a pohoda. Je nás tu 6, mimo mne samé ženské. Mám možnost si vybrat a tak si vybírám pokojík s pohledem na jih, aby mne ráno budilo slunko. Vybavení je obdobné jako v běžných studiích tady na jihu. Dvě postele, skříň, noční stolek a odkládací stolek, lednice, varná konvice, sociální zařízení – sprchový kout s toaletou a balkónek s výhledem na pár menších domečků a jejich zahrady, za nimi hotel Golden Sands a na okraji i kousek na moře. Oproti studiu zde není vařič, ale s tím počítám, na večeře budu chodit do oblíbené taverny Malibu. Na to je však ještě čas, teprve se blíží poledne. Před úvodní schůzkou stihnu v rychlosti vybalit, připravit si věci s sebou na první krátký výlet a dojít do blízkého obchůdku pro pití a vodu. Pak se vydávám na informační schůzku. Sice bych nemusel, znám zdejší okolí i podmínky poměrně dobře, ale chci si poslechnout novinky a také prohodit pár slov s Jitkou. Ta nám povypráví o možných výletech, o tom kde najdeme lékaře v případě potřeby, kde najdeme ji, pokud bychom měli nějaký problém, o možnosti dopravy a půjčení auta, kola, motorky nebo čtyřkolky a poté se vydá za dalšími klienty. Já mám v úmyslu se porozhlédnout, co vše se tu od loňska změnilo a co je kde nového a pak se vydat kolem jezera. A samozřejmě se vykoupat a udělat pár nových fotek. 
     Procházím přes Agios Georgios Agiradon až k přístavu po silnici, pak už to stáčím na pláž a jdu podél moře po písčité pláži. Moře je v této části poměrně klidné, díky tomu, že celá pláž je v takové zátoce, kterou uzavírají písečné duny malé pouště. Cestou k ní míjím pláž Isos, kde je i malý oblíbený jacht klub. Zde se dají půjčit buď surfová prkna nebo malé sportovní jachty. Tady se v roce 1981 natáčela jedna z akčních scén Jamese Bonda ve filmu Jen pro tvé oči. Tehdy ovšem na okraji Georgiosu nestál velký hotelový komplex Palm Beach a pro většinu z nás byl ostrov Korfu neznámým.
     V těchto místech zároveň i končí lehátka a slunečníky a začíná „volná pláž“ kde většina lidí, co sem přijdou, odkládá i poslední zbytky oblečení. V dunách nad pláží je občas možné zahlédnout nějaký ten terénní skútřík, čtyřkolku nebo i jeep. V jednom z porostů ve svahu nad pláží při pozornějším pohledu pak obvykle býval i schovaný stan nějakého šetřivého turisty. Letos je však vidět, že se někomu podařilo část porostu ožehnout ohněm. Ten je zde sice přísně zakázáno rozdělávat, ale někteří lidé na to bohužel nedbají. Za severním výběžkem pláže potom je ještě další menší pláž, Moře je tady víc otevřené, takže i vlnky jsou o trochu větší. Udělám kratší zastávku na vykoupání a přes kameny zamířím dál k útesům. Tady je jedno z mála míst na ostrově, kde se dají najít docela pěkné mušličky.
     Původně mám v úmyslu se právě dnes po nich porozhlédnout a pár si jich donést. Jenže…už jste někdy viděli jak to vypadá, když ve městě napadne sníh a umrzne? Člověk na něj nic netušíc vejde a než se vzpamatuje, už leží na zádech, ruce, nohy rozhozené, nákup z tašek se kutálí po chodníku a kolemstojící
nevědí jestli mají padat smíchy nebo se vám pokoušet pomoci zpět na nohy. Já se vydal na dnešní procházku po pláži jen v pantoflích, což byla obrovská chyba. Na počátku těchto útesů jsou totiž takové jazyky z tvrdého šedého jílu. A ten pokud jej moře namočí, klouže obdobně jako ten zledovatělý chodník. Takže jsem si na něj nic netušíc stoupnul, pak udělal vzdušnou akrobacii, kdy mi nožky zakomíhaly vzduchem, ruce se roztočily v marné snaze to ustát a s výkřikem ve stylu „jheeeeeeeeee“ jsem se poroučel k zemi. Nebýt té akrobacie tak bych si jen tak kecnul na pozadí, možná si trošku narazil kostrč a přežil to ve zdraví. Jenže ty mé nekoordinované pohyby spolu se zemskou přitažlivostí nějak způsobily, že
se mi záhadně podařilo se ve vzduchu otočit a místo na zadku jsem se ocitl v poloze navrátilce domů, líbajícího rodnou hroudu. Sice je Korfu můj zamilovaný ostrov, ale že bych ho měl rád až zas tak jsem opravdu netušil. Výsledek: jeden mírně uražený horní zub, trochu citlivý celý přední chrup, lehce odřený horní ret, menší monokl u levého oka a levá půlka obličeje zamazaná jílem jak u válečného malování indiánů. Když jsem se trošku vzpamatoval a ohledal škody, usoudil jsem, že dnes už to na další pokračování nebude. Takže se vracím o pár desítek metrů zpět, tam složím věci a po předchozích zkušenostech, že moře je nejlepší léčivý prostředek, se pouštím do vlnek se uvést do trochu civilizovaného stavu. Ret sice trošku krvácí, ale jinak to docela ujde. Jen asi budu mít problém s krmením. Nu což, když to není nic horšího, je to ok.
     Tak se ještě párkrát osvěžím v moři a k večeru se vydám zpět. V hotelu se teprve podívám pořádně na škody a smyji z obličeje poslední zbytky jílu. Pak se vydám do Malibu na první večeři. Majitel mne vítá s úsměvem a hned se ptá po Mišce, mojí dcerce. Odpovídám, že ta už je bohužel ve škole, takže se mnou letos nejela. I s Gábinou se přivítáme a samozřejmě hned sonduji co je nového. Mimo jiné se dozvídám, že je zasnoubená, že se plánuje svatba a přibude nový čecho-řek. Prostě samé dobré novinky. Jídelní lístek ani moc nestuduji, na korfuskou specialitu Sofrito (hovězí na česneku) se těším už pár dnů. K tomu dobře natočené pivko, příjemné prostředí vyhlášené řecké taverny a nic mi nechybí ke spokojenosti. V průběhu večera se ještě Gábina na chvilku zastaví a popovídáme víc a po jedenácté se vracím zpět do hotelu. Tam si jen zběžně připravím věci na zítřek, pro jistotu zapnu do zásuvky odpuzovač komárů, na balkóně si dám ještě oblíbený večerní drink – Ouzo s Kolou a pak v poklidu usínám.