Den osmý – čtvrtek – Kavos

     Ráno je opět spíše zataženo, takže vstávám až po deváté. Chvilku zvažuji dnešní program a nakonec se rozhodnu pro trochu poklidnější výlet na jih do Kavosu. Autobus z Kerkyry vyjíždí v 10 hod, předpokládám, že do Argirades mu to bude trvat zhruba 45 minut, s mírným zpožděním by tam mohl být, řekněme asi v 11. Takže vyrazím zhruba ve stejný čas jako autobus, to by mělo stačit na to, abych ho v pohodě chytil. Cestou mne míjí lehce opožděný autobus Kerkyra – Agios Georgios a zpět který má v Georgiosu nejdůležitější zastávky u Kapličky, u Hotelu Brouskos a na křižovatce s cedulí Kerkyra 32Km.
     Můj autobus si dnes dává na čas, je 11:15 a nikde nic, až jsem si začínal myslet, že ten propočet byl nějaký mylný a že mi stihl ujet před nosem. Čekám tu na něj totiž sám. 11:22 přeci jen přisvištěl. Mimochodem – stanice tu jsou místy dost mizerně označené, dost často je cedulka jen v jednom směru a jízdní řády buď chybí úplně, nebo obsahují jen úvodní a konečnou zastávku a čas odjezdu z místa startu. Pokud chcete nastoupit někde po trase, musíte tedy čas odhadovat. Pokud je zastávka jen na druhé straně silnice, prostě si na ten který jede vaším směrem, mávněte a on vám zastaví. Místní autobusy jsou poměrně rozmanitých typů, od těch nejmodernějších až po už trochu omšelé, všechny jsou v kombinaci barev bílá nebo krémová a zelená (proto se jim také říká Green bus), obvykle se zřetelným označením cílové stanice na předním skle. Ty modernější mají označení cílové stanice elektronicky, ostatní jen papírovou cedulkou jako u nás. V každém z nich spolu s řidičem cestuje i prodavač jízdenek. Pokud máte objemnější zavazadlo, i třeba trochu větší batoh, „průvodčí“ vystoupí a otevře vám bez debat zavazadlový prostor, i když je jinak vůz prázdný.
     Na rozdíl od nás se většinou nastupuje zadními dveřmi, které jsou zhruba uprostřed autobusu. Zajímavé na těchto prodavačích jízdenek je, že si vždy dobře pamatují, komu už jízdenku prodali a komu ještě ne a to bez ohledu na to, jak moc je autobus zaplněný. Bravurně se dokáží proplést mezi hroznem stojících cestujících a vždy neomylně zamíří k tomu, kdo ještě jízdenku nemá. Každý průvodčí má pak v ruce malé desky ve kterých má zastrkané bločky jízdenek podle jejich předtištěné hodnoty a z nich vám vždy odtrhne ty, co dají dohromady celkovou sumu požadovanou za přepravu. Cena se pohybuje od 1,20€ do 3,30€ za celou cestu podle délky trasy mezi výchozí a cílovou stanicí. Pokud pak nastoupíte někde v průběhu cesty jako já, určí se cena zjevně odhadem:-) Takže se vám může stát, že za stejnou cestu zaplatíte pokaždé jinou částku.
     Cestou na jih projíždíme přes Argirades, Perivoli, Lefkimi a zhruba s dvacetiminutovým zpožděním (nic neobvyklého) dorážíme v cca 11:50 do Kavosu. Na malém náměstíčku už netrpělivě přešlapuje hrozen dopravy chtivých Angličanů, kteří se houfně vrhají k autobusu, jen co přijede. Málem by ho ani nenechali otočit a nás co jsme právě přijeli, vystoupit. Že je Kavos městečkem převážně mladých Angličanů, poznáte hned. Všude anglické nápisy, sem tam hlouček rozveselených teenagerů, mnohdy už v tuto dobu značně posilněných alkoholem…tady řecko nenajdete. A tak se moc nezdržuji a vyrážím ven z městečka směrem k jihu k mysu Asprokavos a k troskám kláštera Panagia Arkoudilas nebo jak říká anglicky psaná směrovka Monastery of The Blesed Virgin Mary z roku 1700.
     Olivovníky lemující zpočátku neasfaltovou cestu postupně mizí a nahrazují je husté macchie a cypřiše. Cesta chvilku stoupá vzhůru, pak zase klesá dolů, aby nakonec vystoupala nad útesy, pod nimiž se otvírá volné moře. Po trase mne míjí několik aut, která nakonec zase míjím já odstavená na menších parkovacích plochách podél cesty. Obcházím odbočku vpravo k pláži a pokračuji dál směrem ke klášteru. Pokud sem náhodou vyrazíte autem, vřele doporučuji odstavit auto na prvním možném místě a zbytek dojít pěšky, protože povrch je docela hrbolatý a při pokračování dost riskujete podvozek svého zapůjčeného přibližovadla. To ale zjevně netrápí Polskou dvojici, která si sem vyjela na výlet zapůjčeným jeepem. Nejprve je potkávám znovu u trosek kláštera kde to jen tak prolétnou a už zas mizí cestou dál. Já se ale nejprve trochu zdržím a prolézám troskami. Vypadá to tu jak po výbuchu, nebo jako po větším zemětřesení. Povalené rozpraskané zdi, zbytky střechy v sutinách, jen zvonice, vstupní brána a kousek schodiště zůstaly jakž takž zachované. Nedbám moc na výstražné cedulky varující před nebezpečím a přelézajíc přes sutiny zkouším udělat pár záběrů. Zpoza jedné hromady na mne vykoukne ještěrka, krátce zapózuje pro objektiv a hned zase mizí mezi kameny. Před bývalou vstupní branou si pak udělám chvilku přestávku na cigárko a mezitím než dokouřím, pozoruji chvilku mravenčí dálnici. Je na ní provoz jak mezi Prahou a Brnem. Spořádaně jeden za druhým, v jednom pruhu ti co něco nesou do mraveniště, v druhém ti co se vydávají pro nový náklad.
     Počasí se pomalu vylepšuje a je docela teplo, takže by to chtělo skutálet se někudy šikovně k vodě a nafotit pobřeží. Údajně to tudy má jít projít dál k menší, obvykle téměř liduprázdné pláži, tak to zkusím, protože vracet se zpět do Kavosu se mi ještě nechce. Vydávám se tedy dál, po mírně se zužující úvozové cestě. Tudy před chvíli projeli ti Poláci s jeepem, opravdu docela odvaha. A za chvíli je i potkávám jak se vracejí. Na chvilku se zastavíme, popovídáme a oba mne přesvědčují, že dál to nevede, že nemá cenu, abych šel dál. Říkám, že nevadí, že zkusím projít až kam to půjde a když to nepůjde, tak se vrátím. Cestička se dál zužuje až je z ní úzká pěšinka. Autem to tudy opravdu dál nejde, ale po svých…naprosto bez problémů. Za okamžik už vylézám na široké cestě padající poměrně prudce dolů k moři. Pár minut a jsem na pláži. Opravdu je tu liduprázdno. Moře je tu klidnější než na západě, ale vlnky jsou přeci jen větší než na východním pobřeží. Pláž je písčitá, voda příjemně teplá. Projdu celou pláž na obě strany kam až to jde. Na západním okraji ji ukončuje osamocené skalisko, za kterým pokračuje další pláž, na východním potom je ukončena ostrými kameny. Zhruba po druhé hodině se vydám zpět do Kavosu.
     Trochu si projdu centrum letoviska, ale žádné velké zajímavosti tu nenacházím. Zabrousím i do jednoho z větších obchůdků pro pití a trochu porovnám ceny s Georgiosem. Není to tu nijak výrazně dražší, spíš mi připadá, že se tu drží na té spodnější hranici cenového rozpětí. Pak že prý se tu ceny přizpůsobují Angličanům a vše je tím pádem dražší. Houby s voctem, prostě někde jsou „podnikavci“, co chtějí vydělat víc a někde opravdoví obchodníci co vědí, že pokud mají rozumné ceny, přijdou jim tam lidi víckrát než ke konkurenci.
     V ulicích moc živo není, zato je živo v různých pubech hospůdkách a klubech kde jede buď živé vysílání nebo alespoň nějaký ten film na velkých obrazovkách. Tedy živo….spíš plno, než živo, mnozí z teenagerů jen tak posedávají před obrazovkami, po ruce oblíbený alkoholický nápoj a skelnýma očima se snaží alespoň občas zaostřit na děj na obrazovce. Večery tady asi opravdu musí být veselé. Tohle prostředí mne nijak zvlášť neláká a tak zamířím raději na pláž.
     Ta je tu oproti restauracím podstatně prázdnější, písčitá, sem tam olemovaná chaluhami. Písek je spíš tmavší a vstup do vody vypadá hodně pozvolný. Na hladině se v mírných rybníkových vlnkách pohupuje několik desítek různých lodiček a plavidel. Projdu téměř celou zhruba čtyřkilometrovou pláž, udělám pár fotek a cestou poklábosím se zvědavou rodinkou Yanis, která na zdejší pláži provozuje školu vodního lyžování a paragliding nad mořem.
     V jedné taverničce se zastavím na Frapé (cena 1,70€ je přijatelná) a protože už mne tu nic moc neláká a počasí se opětovně chystá předvést, co umí, před pátou zamířím zpátky k autobusu. Ten má naštěstí opět asi 10 minut zpoždění. Kdyby jel přesně, mohl bych mu akorát zamávat. Takhle jsem v 17:45 zpět na křižovatce na Georgios a v poklidu dojdu i s nákupem v půl sedmé „domů“. Dostal jsem chuť na hroznové víno a tak povečeřím tentokrát doma. Čtení mám ještě dost, tím pádem se můžu usadit na balkóně a číst si dokud se nezačnou klížit oči. Pak si připravím věci na zítřejší výlet a jdu spát. Ještě nesmím zapomenout nasadit do zásuvky odpuzovač komárů, protože ty potvory se tu najednou po dešti vyrojily jako hladová smečka a pokoušejí se v nestřežené chvíli si pochutnat na našich tělech. Proti odpuzovači a OFFu však nemají šanci. Díky tomu můžu spát v klidu a bez štípanců. Dobrou noc.