Středa 15.7. – den čtvrtý – autem sever a severovýchod

D     nes na nás čeká naše zapůjčené přibližovadlo. Červené. Vydáváme se přes Sidari severem ostrova až do malého letoviska Agios Spiridonas. Tam zaparkujeme a kolem jezera Antoniotis se vydáme na ostrov Ekaterini po pobřeží ke vzdálenější pláži. Okolí tu díky průzračnému moři a bílým útesům a kamenům hodně připomíná Paxi a nám se to tu moc zamlouvá. Vykoupeme se a zpět k autu se vracíme vnitrozemím přes pěkný borový háj. Tady úžasně řvou cikády. Jen škoda, že jsou tak dovedně skryté ve větvích a nejsou vidět. Další zajímavostí tu je, že jsou stromy vyrovnané v řadách jak vojáci na přehlídce. Asi plní funkci větrolamů. Po chvíli hájek končí a začínají pole plná kapradí, taková další zajímavost. Ale jestli je to náhoda, nebo úmyslně, to netušíme.
     Po návratu k autu posvačíme, doplníme tekutiny a vyjedeme směrem na východ a do vnitrozemí do stařičké vesničky Paleo Perithia. Tady ustal život mezi světovými válkami, kdy se místní přestěhovali blíž k pobřeží do nově založené vesničky Nea Perithia. Od té doby staré domy využívali jen pastevci na přespání, když hnali stáda ovcí a koz z hor. Teprve na konci století si jeden podnikavý Řek uvědomil zajímavost této vsi, přebudoval jeden starý dům na tavernu a požádal Evropskou Unii o pomoc pro její zpřístupnění. Díky dotacím ve výši 100 134 Euro byla vybudována asfaltka až do vsi. Dnes se pomalu stará zástavba modernizuje, taverny už zde jsou asi 4 a část domů je na prodej. Přesto si stále zachovává původní ráz a vzhled, i když dnes již můžete na části domů zahlédnout klimatizaci, či za starými okenicemi plastová okýnka.
     Docela se nám oteplilo a tak prohlídku trošku zkrátíme a přejedeme dál na východ do Kassiopi. Tady je docela problém s parkováním. V první chvíli pohrdneme místečkem v přístavu, takže nakonec musíme celé letovisko objet dokola a skončíme zas v přístavu. No aspoň jsme sousedům ukázali většinu letoviska, i když jen z auta. Po této menší anabázi je zavedeme na malou skrytou pláž na severním okraji kassiopského poloostrova. Sice tu dnes trošku fouká, ale ani to nám nezabrání ve šnorchlování. Na první pokus jen pár rybek a ježků, na druhý jedno velké akvárium, i nějaký had a dokonce dvě pěkné mušličky.
     A už se nám blíží podvečer a tak pokračujeme dál. Tentokrát po východním pobřeží do rybářské vesničky Koloura, kde je jen pěkný kruhový přístav, dvě taverny a šlechtické sídlo ze 16.stol. s kostelíkem. Bohužel není přístupné k prohlídce. V taverně si dáme frapé (poněkud dražší – 3,50€) a když už jsme tu, tak se podíváme i do vedlejšího letoviska Kalami. Tady v bílé vile u moře žil ve třicátých letech minulého století spisovatel a malíř Lawrence Durrell. Dnes je tento dům na prodej a v jeho spodní části přilehlé k moři taverna White House. Trochu si zahrajeme na opičky a podél zábradlí přeručkujeme nad mořem a obejdeme letovisko po pláži i po silnici. Stačí na to jen pár minut a potom už se vracíme zpět domů.
     Před Acharavi si všimnu, že sluníčko pomalu zapadá a tady by mohl být vidět západ přímo do moře. U nás totiž zapadá za nedaleké ostrůvky a to není ono i když samozřejmě každý západ je tu kouzelný. Takže sjedem až k moři a kocháme se. Přijeli jsme právě včas. Kousek od nás sedí na lehátku nějaký mladík a čeká taky na západ a přitom telefonuje. Samozřejmě hovoří česky. Lenka zkouší západ natočit na videokameru. Jen baterka už nějak protestuje, že nemá čím ji krmit. Samozřejmě zákon schválnosti zapracuje a kamera umře ještě než slunko zapadne. Alespoň že Jarkovi kamera vydrží a já udělám pár fotek. A pak už hurá domů. My s Lenkou si ještě dojdeme na křižovatku na gyros, dokoupíme pečivo na snídani, chvilku v patře poklábosíme s Naďou u sklenky retsiny a jdeme spát. Tedy Lenka, já zas dopisuji část našich příhod. Tentokrát se mi podaří skončit už ve dvě. Asi se lepším 😀