Středa 22.7. – den jedenáctý – Agios Stefanos a odjezd

     A je před námi poslední den. Dopoledne v poklidu zabalíme a poklidíme a necháme si venku jen věci na pláž. Zavazadla přesuneme do vedlejšího pokoje a před polednem opustíme náš pokojík, který nás hostil v minulých dnech. Máme před sebou ještě celé odpoledne a většinu ho strávíme na pláži a koupáním. Moře je docela klidné a kupodivu i docela prohřáté. Asi hodinku po nás přijdou i Jarek s Naďou a tak si ještě užíváme poslední hodiny řeckého slunce a moře. Dojídáme zbytek oliv které jsme nestačili schroupat po večerech a dopíjíme poslední zbytek Ouza smíchaného s limonádou. Je to docela osvěžující, i když přeci jen trochu zrádné na tom pražícím slunci. Ale jsme na to čtyři a tak jej zdárně a bez úhony zdoláme.
     Naši sousedé mají jiný zvláštní zvyk a na každou cestu do Řecka si s sebou přibalí pár mušlí, které si přivezli z některé ze svých předchozích dovolených. Tentokrát jednu umístí jen do písku před okraj moře a uzavíráme sázky, kdo z kolemjdoucích by ji asi mohl najít. Přestože kolem prochází lidí docela dost, nikdo si jí nevšimne. Postupně kolem nakreslíme do písku kolečko, srdíčko, šipku…kdepak, nic nezabírá, lidi přejdou bez povšimnutí. Teprve když kolem ní Lenka do písku vyryje mezinárodně známý symbol ženství, který obvykle malují chlapci v pubertálním věku po zdech, slavíme úspěch a jedna procházející slečna jinak docela dobře viditelnou mušli zaregistruje. Odměníme ji výbuchem smíchu a potleskem a jen je nám trošku líto, že to slečna asi moc nepochopila a zuřivě prohledává okolní pláž, co kdyby se tam skrývala ještě nějaká.
     Poslední koupání, osušení a jdeme zpět k ubytování dokončit balení a přesunout zavazadla k vedlejšímu domu. Do odjezdu ještě zbývá nějaký čas a tak se jdeme naposledy projít letoviskem, zapálit svíčku do malého kostelíku a rozloučit se v naší oblíbené taverně. I loučení je milé, jako ostatně celý pobyt tady na ostrově. „Mějte se dobře a doufáme že vás příští rok zase uvidíme. A aby se vám na nás dobře vzpomínalo, tady máte od nás malou pozornost“. Lahev domácího vína (mimochodem opravdu výborného) a aby jí nebylo smutno, tak ještě lahev tequily. Poslední stisky rukou, poslední fotky, poslední úsměvy a zamávání. Ještě honem rozloučit se v obchodě (loučení stejně milé jako v taverně) a honem ještě vpravit do zavazadel ty dvě lahvinky, aby se cestou nerozbily.
     A už je tu autobus. A cesta na letiště. Odbavení je docela rychlé, vše probíhá bez problémů. jen u našich zavazadel se slečna za přepážkou na chvilku pozastavila. Máme totiž skoro 5 kg nadváhu. Ale po poradě s kolegyní nám to prochází. Po odbavení ještě dokoupíme pár posledních dárků ve freeshopu a už nás čeká nástup do letadla. A za pár okamžiků už opouštíme pevnou zemi. Dovolená skončila. Tak jako vždy v Řecku, byla kouzelná i když tak rychle utekla a zbývají jen vzpomínky. A ty nam nikdy nikdo nevezme. Tak zase za rok na shledanou Korfu. Let je klidný, za dvě hodinky jsme v Praze a za další hodinku bez problémů doma.