Den desátý – sobota – Ermones a Mirtiotissa

     Na sobotní malý výlet jsem si naplánoval podívat se do Ermones. Tenhle malý výlet mi loni nevyšel a vypadá to, že i letos se ke mně obrací štěstí zády. Podařilo se mi totiž zaspat a tak jdu až na autobus před půl devátou. Ten stíhám sice v pohodě, ale do Kerkyry se dostávám po půl desáté, což samozřejmě znamená, že mi spoj do Ermones ujel. Další jede v půl třetí. Druhou možností je zkusit to v jedenáct spojem do Glyfady a buď dojít pěšky, nebo Ermones znovu vypustit a sjet se podívat jen na vyhlášenou nudistickou pláž Mirtiotissu.
     Počkám tedy do jedenácti a nastoupím do autobusu na Glyfadu. Lístek si koupím na Mirtiotissu a cestou se nějak rozhodnu, co podniknu dál. Když už se blížíme, autobus zastavuje na jedné křižovatce, na které je ukazatel Ermones 1km. Tak se tedy rychle vyhrnu také a pustím se po silnici daným směrem. Samozřejmě už nejsem tak naivní, abych věřil, že to bude jeden km. Po ujití necelého toho kilometru je totiž další křižovatka se stejnou cedulí, tedy další kilometr. Silnice se tu vine podél říčky Rópy, která i přes pár vydatných dešťů v předchozích dnech je spíše větším potokem. Letovisko samotné patří spíše k těm ospalým, bez nějakého většího ruchu i přesto, že větší část z něj tvoří převážně hotely. Štěrkopísčitá až oblázková pláž je tu poměrně malá, utopená v jakési zátoce. Já k ní docházím z jižní strany přes dvě taverničky posazené ve svahu. Na chvilku se tu zastavím a posléze se vydám na severní okraj, kudy se dá po malém schodišti vyjít z pláže a po cestě podél pobřeží zkouším dojít někam dál. Moc daleko se nedostanu, tak po 400 metrech cesta končí na velkých balvanech ovšem s pěknou lagunou s nádherně modrou vodou.
     Udělám tedy pár fotek a vydám se zpět. Myšleno tím až na křižovatku, kde mne vyhodil autobus. A odtud se pak pustím dále po jeho směru k pláži Mirtiotissa. Podle pověstí prý získala své jméno díky ikoně Panny Marie nalezené mezi myrtami malou pasačkou. Podle jiné verze této pověsti nalezl tuto prastarou ikonu ve 14. století Turek, který díky nálezu konvertoval ke křesťanství a založil poté nedaleko klášter. Budovy z něj se však nedochovaly (pravděpodobně byly poničeny nájezdy Turků na ostrov) a byly nově obnoveny v devatenáctém století. Celý klášter je velice pěkný, třebaže neskrývá žádnou uměleckou či architektonickou zvláštnost.
     Cesta k pláži se vine nejprve olivovým hájem trošku do kopce a pak prudce spadá dolů na pobřeží. Levá část pláže je vyhrazena nudistům a je přirozenou vegetační hradbou oddělena od cesty. Pravá část potom je obvykle obsazena těmi méně odvážnými, nebo těmi, jimž zvědavé pohledy kolemjdoucích turistů nevadí. Pouštím se po úzké cestičce na tu krytou pláž, protože je jednak lepší a druhak tu je malý bar, kde mimo jiné dělají výborné frapé. Pokud náhodou někdo neví co to frapé je, pak je to ledová káva, připravovaná z kávy, vody, zmrzliny a na požádání z cukru a mléka a umíchaná v šejkru tak, že vytvoří bohatou a hustou pěnu. V teplém dni je to vynikající pití na osvěžení. Dnes je tu docela plno, jen tak tak si najdu místečko vzadu pod skaliskem. Oblečení letí dolů a hurá do vody. A pak na to frapé. Pomalu usrkávám brčkem a nechám se hladit slunečními paprsky. Balada a naprostá pohoda. Žádný stres, žádný ruch civilizace, tady se příjemně psychicky odpočívá. Po šesté se sbalím a vyšplhám vzhůru na kopec na zastávku autobusu a kolem sedmé jsme v Kerkyře. Mám hodinku čas, takže se vydám nahoru na náměstí koupit si něco k pití. Při té příležitosti narazím na hledané Ouzo Sans Rival s příchutí sherry. Mají posledních pár lahví, tak vezmu alespoň jedno domů. V osm odjíždí potom autobus směr Kavos, který mne vyhodí na křižovatce na Georgios. Protože je už tma jako v ranci, průvodčí nás tradičně upozorní, kde zastavujeme. Pak už jen došlápnu do hotelu a cestou si koupím chleba a pití. Povečeřím dnes ze zásob, co jsem si dovezl, posedím nad večerním drinkem na balkóně a jdu spát.