Pondělí 20.7. – den devátý – Kerkyra

     Dnes ráno si musíme trošku přivstat. Pondělí jsme totiž zvolili pro návštěvu hlavního města Kerkyry a tedy cestu místním Green busem, který vyjíždí ze Stefanosu v 6:30. Jarek s Naďou se přidávají a na zastávce se ještě sejdeme s našimi dvěma sousedkami z vedlejšího studia. Autobus má pár minutek zpoždění, ale je krásné ráno a tak to nikoho netrápí. Jízdné letos nepodražilo, takže cesta do Kerkyry stojí stále 3,70€. Autobus nás proveze přes Avliotes, Peroulades a Sidari a poté zamíří na jih k hlavnímu městu. Cestou sousedům povídáme o tom, co by neměli vynechat a na co se mohou zajít podívat. My už hlavní město Korfu Kerkyru známe docela dobře a máme trochu jiné plány než běžnou okružní procházku. V Kerkyře jsme chvilku po osmé hodině. Rozloučíme se a vydáme se na náměstí San Rocco, odkud jezdí městské autobusy. Linkou č. 2 se nejprve chceme vydat do jižní části Kerkyry, na poloostrov Kanoni. Odtud je jednak jeden z nejznámějších pohledů na ostrůvky Vlacherna a Pontikonissi a jednak pěkný pohled na přistávající letadla. I to byl jeden z důvodů, proč jsme si k návštěvě vybrali právě pondělí. V ten den se totiž střídá většina Anglických návštěvníků ostrova a díky tomu je letecký provoz nad ostrovem nejhustší. Po příjezdu se zastavíme v jedné z taveren nad přistávací dráhou, pohodlně se usadíme u frapé a sledujeme přistávající a startující letouny. A už je tu první, o pár minut později druhé, pak třetí. EasyJet, Viking, Thomson fly, Aegean, Thomas Cook, letouny známých i méně známých leteckých společností kolem nás defilují jako na přehlídce. Obvykle jich přistává několik za sebou, pak se na chvíli letecký koridor vyčistí a za pár minut stejná letadla startují zase do vzduchu. Jen jejich cestující se vystřídali. Sem tam prázdný čas vyplní nějaké menší soukromé letadlo. Několikrát se kolem nás vyrojí skupinka turistů, které přivezl výletní autobus na cestě kolem ostrova. Dnes mají většinou štěstí a i za těch pár minut zastávky alespoň jedno letadlo přistávat nebo vzlétat spatří. Jiné dny to je víc o štěstí.
     Kolem poledne sejdeme dolů k pobřeží a po úzké hrázi se vydáme směrem k ostrůvku Vlacherna. U hráze kotví výletní lodě, které turisty za 2,50€ převážejí cca každých 20 minut na vzdálenější ostrůvek Pontikonissi. Na palubě už pár turistů čeká, tak se také připojíme. Je to totiž naše první návštěva tohoto malého ostrůvku s kostelíkem ze 13. století, zasvěceným spasiteli. Cesta trvá jen pár minut a nám při ní stihne nad hlavou zaburácet svými motory jeden z přistávajících letounů. Po zakotvení loďky si nejprve ostrůvek obejdeme kolem dokola a nafotíme a teprve poté se vydáme schodištěm vzhůru ke kostelíku. Je tu docela dost lidí a tak na nafocení jeho interiéru musíme pár minut počkat. Čekání nám mezitím zpříjemňují další letadla a nové záběry. Po nafocení se ještě chvíli kocháme pohledem na poloostrov Kanoni, Vlachernu a Peramu a jednou z dalších lodí se necháme odvézt zpět a jdeme si ještě zblízka prohlédnout Vlachernu s kostelíkem Panny Marie. A po prohlídce si jdeme na chvilku posedět na hráz spojující poloostrov Kanoni s Peramou a vychutnat ten zvláštní pocit, kdy vám několikatunový kolos burácí přímo pár metrů nad hlavou. Další zajímavostí pro nás byl jeden postarší Řek procházející nevzrušeně lagunou s rýčem v jedné ruce a igelitkou v ruce druhé, letadla neletadla. Copak to tam asi loví? Teprve po pohledu dolů do moře nám došlo, co že to tam tropí. Sbírá kraby a ze dna je plaší právě vyrýpnutím rýčem. Jinde v Evropě by mu už nejspíš někdo vynadal díky té blízkosti přistávací dráhy, pokud by ho rovnou nezavřeli jako „teroristu“. Tady – Siga siga, klídek, klídek, nic se neřeší.
     Den pomalu ubíhá a nastává čas vydat se zpět. Vrátíme se tedy na autobus, který tu staví každých 30 minut a za jízdenku v ceně 90 centů se necháme převézt zpět do centra. Trasa vede nejprve kolem archeologického naleziště v Paleopolis. Po pravé straně zahlédneme základy starých římských lázní a po levé pozůstatky ranně křesťanské baziliky z pátého století. O kousek dále míjíme ženský klášter Agias Efthimias a park s malým zámečkem Mon Repos. Poté mineme jižní okraj parku Esplanade se sochou Ioannise Kapodistrase, prvního řeckého prezidenta a rodáka z Korfu a za chvíli již jsme zpět na náměstí San Rocco. Do odjezdu autobusu zbývá ještě pár hodin, tak se vydáme do uliček starého města nasát tu kouzelnou atmosféru jednoho z nejkrásnějších řeckých měst.
     Náměstí Plathia Dimarhiou a stará radnice, Esplanade a Liston, kostel svatého Spiridona, nejuctívanějšího patrona všech obyvatel města, úzké uličky čtvrti Cambiello, to jsou jen některá ze známých míst, která na této procházce míjíme. Obchůdky se suvenýry, Kumquatem (sladkým likérem z plodů podobných malým pomarančům), zlatnictví, pekárny, taverny a kafeniony a spousta dalších obchodů lákajících turisty k nákupu. Barevné prádlo rozvěšené nad úzkou uličkou mezi protějšími domy, palmy v malých zákoutích, Albánky prodávající papírové kapesníky (takový trochu zvláštní způsob žebrání), Řekyně usrkávající kávu na skládací židličce před svým obchodem, Řekové s cigaretou v jedné ruce a komboloi v ruce druhé, vysedávající na schůdcích před obchody. Pestrý kaleidoskop pohledů, hluku a vůní. Kaleidoskop, jehož jsme i my v tuto chvíli nedílnou součástí. Bohužel jen chvíli. Čas se naplnil, autobus nepočká.
     Na nádraží se scházíme s Jarkem a Naďou i s našimi sousedkami. I jim se v Kerkyře líbilo. Po návratu se pustíme do likvidace dovezených a nakoupených zásob k večeři. Vlahý večer, sklenka Ouza s colou a lehký šum moře doplňují příjemnou atmosféru dnešního končícího dne.