rok 43 po Kristu

Korfu konvertuje na křesťanské náboženství podle svatého Jasona a Sosipatrose.

kolem roku 200 po Kristu

Sv. Iason a sv. Sosipatros, žáci apoštola Pavla, zvěstují na ostrově křesťanství. Později byly nalezeny zbytky kostela ze 6. století, které se nacházejí naproti vstupu do Mon Repos a patří mezi několik málo pozůstatků pozdně římského období na ostrově.

395 po Kristu

Po rozpadu Říše Římské a jejím rozdělení na říši západořímskou a východořímskou, zde nazývanou byzantskou říší, jsou Jónské ostrovy na dlouhou dobu předmětem řady sporů. Ostrovy spadaly do oblasti říše Byzantské, jejíž hlavní město bylo Konstantinopolis (dnes Istanbul), ale byly blíže Itálii a proto Itálie ostrovy několikrát dobývá.

445 po Kristu

Ostrov plení divoké kmeny Vandalů.

541 po Kristu

Ostrov plení hordy Ostrogótů pod vedením Totily a barbarsky ničí starověké hlavní město Korfu a mnoho dalších památek.

7. století po Kristu

Založeno Byzantské město Corfou na místě budoucí staré pevnosti.

733 po Kristu

Korfu se stává sídlem biskupa.

933 po Kristu

Ostrov se pokoušejí neúspěšně dobít Slované. Po jejich neúspěchu se přesouvají osadníci o 2 km severněji a vzniká základ opevnění na východním skalnatém srázu, chránící přístup k městu z moře – Stará pevnost. V té době též opouštějí domorodci své osady na pobřeží a stahují se do vnitrozemí, do lépe chráněných sídlišť.

1054

V tomto roce dochází k oddělení církve východořímské (pravoslavné) od římskokatolické. Korfu zůstává věrné pravoslavnému náboženství.

1080

Normanský král Roger I. počíná s dobýváním ostrova Korfu, které Normané dočasně v 11. a 12. století ovládají. Také Janovská republika pomýšlí na výhodně položený ostrov, její panování však mělo jen krátké trvání. Benátská republika si byla vědoma předností strategické polohy ostrova a proto o jejich ovládnutí usilovala.

1204

Konstantinopolis byla dobyta křižáky, kteří byli vedeni Benátčany. Benátská republika začala rozšiřovat svůj vliv na obchod ve východním Středomoří. Korfu se stalo jedním z nejdůležitějších obchodních míst. Ale také z vojenských důvodů je ostrov pro benátského dóže důležitým místem, neboť odtud mohl včas pozorovat tažení nepřátel z východu a zadržet je. Na Korfu se usidlují první benátští a janovští šlechtici.

1207

Benátčané se poprvé pokoušejí anektovat Korfu.

1209

Ostrovy Kefalonia, Ithaki a Zakinthos vytvářejí hrabství Kefalonia, které je ovládáno střídajícími se šlechtickými rody z Itálie. Poté se pokoušejí Osmanci dobýt ostrovy.

1214

Vlády se ujímá Michael Angelos I., zakladatel epirské řecké despocie. Panství Epiru je jedním ze tří řeckých nezávislých států jež nahradily Byzantské císařství po jeho rozpadu. Michael I. legalizuje privilegia, která měl ostrov již dříve, snížil daně a zajistil zvýšenou pozornost církve. Vysoko nad Paleokastritsou je vystavěna pevnost Angelokastro a na západním pobřeží pevnost Gardiki, které měly sloužit jako bezpečnostní opatření proti nájezdům Genuatských pirátů.

1259

Michael II. daruje Korfu jako věno své dcery štaufskému sicilskému králi Manfredovi.

1267

Karel z Anjou, nový král Neapole a Sicílie se stává suverénním vládcem Korfu. Jeho rod – Anjouovci – zde pak vládnou více než sto let. Během této doby je na ostrově téměř potlačena východní ortodoxní církev a nahrazena oficiálním římskokatolickým náboženstvím.

1386

Končí nadvláda anjouovců a shromáždění 24 baronů, nezkušených v řízení země, vyzývá Benátky k vyslání vojenských sil na ochranu před loupeživými piráty a nájezdníky. 20.května 1386 začíná 400 let trvající okupace ostrova. V těchto letech se Korfu stává oficiální součástí benátského námořního impéria – Stato da Mar. Díky tomu Korfu opět prosperuje jako klíčový přístav pro galéry pravidelných dálkových obchodních tras. Pro posílení obranyschopnosti životně důležitého přístavu je obehnána stará byzantská pevnost ve městě Korfu nedobytným bastionovým opevněním a Benátčané pevně ovládají Korfu. Postupně benátský dóže získává do svého vlivu všechny Jónské ostrovy, jen Lefkáda připadá Turkům. V průběhu vlády drží Benátky Korfu pevně ve svých rukou především jako důležitou námořní základnu pro její obchodní sklady, celnici i zásobovací centrum. Na ostrově vládne guvernér spolu s vysokými úředníky civilní a vojenské správy vyslanými z Benátek. Zlatá kniha (seznam místní šlechty) podobně jako benátská Libro ďOro, obsahovala na konci benátské vlády 277 rodin. Prostí ostrované však byli zatíženi vysokými daněmi a bylo jim upřeno veřejné vzdělávání. Taktéž řecká pravoslavná církev, jejíž víra však přesto mezi houževnatě zbožnými ostrovany přežívala, nebyla obnovena. Úředním jazykem byla italština, která nahradila řečtinu i přesto, že jí venkované nerozuměli a neměli možnost se ji naučit. Mnozí pracovali jako služebnictvo v benátských venkovských sídlech, která poznamenávají vzhled venkovského osídlení. Přesto se v dobrém promítá benátsky vliv dodnes do ekonomiky ostrova. Výnos, kterým se stanovila peněžní prémie za každých 100 vysazených stromů olivovníku nejen určil velmi významně budoucí vzhled ostrova, ale navíc dodnes představuje podstatný finanční přínos ať již z oliv, olivového oleje, nebo suvenýrů vyřezávaných ze dřeva těchto stromů. I proto jsou dodnes tyto stromy na Korfu posvátné a je nepřípustné je jakýmkoli způsobem poškozovat.

1431

První neúspěšný pokus Turků o dobytí ostrova.

1453

Turci dobývají Konstantinopolis a připojují řeckou pevninu k Osmanské říši.

1537

Osmanská flotila obkličuje ostrov a pod velením berberského piráta Chajaiddina Barbarossy vyloďuje jednotky s děly u Gouvie, severně od hlavního města. Úmysl dobýt citadelu ztroskotal, ale zbytek ostrova byl vypleněn a pomstychtiví Turci odvlékají do otroctví na 15 000 zajatců – téměř polovinu obyvatelstva. Po tomto velkém obléhání vyhloubili Benátčané kanál oddělující Starou pevnost od zbytku města. Je také vybudována „Nová pevnost“ – pro kontrolu severozápadního přístupu k městu.

1571

Západní země se cítí rozpínavostí Turků ohroženy v politické i kulturní sféře. Snaží se udělat vše, aby muslimy udržely co nejdále od Evropy. Turci se potřetí pokoušejí o obléhání, po pěti dnech jsou zemětřesením zahnáni na útěk. Křesťanská flotila vyplouvá také z Korfu a ostrov vysílá svých 1500 námořníků na benátské galéry, aby v bitvě u Lepanta (dnes Nafpaktos) v Patraském zálivu tureckým vojskům uštědřila těžkou porážku. Poslední velké střetnutí veslic tak bylo zároveň prvním námořním triumfem ostrovanů po mnoha stoletích.

1573

Čtvrtý neúspěšný pokus Turků o dobytí ostrova.

1640 – 1652

Vesničané třikrát (1640, 1642, 1652) vyplenili dvory vlastníků půdy, vtrhli do města a obsadili nejen palác správce (vailos) ale i věznice ve Staré pevnosti odkud osvobodili vězně. Benátčané vysílají na Korfu své jednotky, které rozhánějí vzbouřence.

1669

Turci dobývají Krétu a následkem toho na Korfu přibývá řada uprchlíků z dobytého ostrova.

1716

Jeden z největších úspěchů ve vojenských dějinách ostrova, přesto však draze vykoupený. Poté co Benátčané ztratili jak Athény, tak Peloponés, provedl osmanský sultán úspěšný protiútok, pří kterém dobyl zpět některé Jónské ostrovy a vyslal třicetitisícovou armádu, aby Korfu okupovala a dostala pod Tureckou nadvládu. Benátčané najímají na obranu ostrova žoldnéřské jednotky pod vedením německého velitele Johanna Matthiase von der Schulenburga. Ten se dokázal obrovské převaze Turků ubránit po šest krvavých týdnů. Ti zatím zpustošili zbytek ostrova a ve chvíli, kdy už jim téměř nic nestálo v cestě dobytí hlavního města, náhle odtroubili ústup a dalšímu boji se vyhnuli. Zřejmě je vystrašila zuřivá bouře s krupobitím a – podle zbožných ostrovanů – zjevení patrona ostrova sv. Spyridona, nesoucího hořící pochodeň. Turci se poté už nevrátili a Korfu tak je jedinou částí Řecka, kterou si Osmanský národ nikdy nepodmanil.

1797

Napoleon při svém polním tažení do Itálie dobývá Benátskou republiku. Jónské ostrovy tak připadají Francii, která zde neprodleně zavádí vzdělávací systém. Z nevyjasněných důvodů byl Napoleon ostrovem přímo posedlý. „Největší neštěstí, které mě postihlo, je ztráta Korfu“, napsal svému ministru zahraničí Talleyrandovi. V okamžiku kdy se zmocnil Benátek, vyslal okupační jednotky na Korfu a ostatní Jónské ostrovy. Francouzští uchvatitelé nahradili benátskou autokratickou vládu demokracií, ustanovili veřejné školství, zavedli řečtinu jako úřední jazyk a spálili Zlatou knihu města Korfu. Domorodce si však znepřátelili opětovným potlačováním ortodoxní církve.

1799

Turecký sultán se spojuje s ruským carem, jejich loďstvo čtyři měsíce obléhá ostrov. Teprve po dobytí před opevnění na ostrůvku Vidos požádali Francouzi o mír a Jónské ostrovy se stávají svobodnými. Dohodou z Konstantinopole, která byla podepsána r.1800 mezi Tureckem, Ruskem a Velkou Británií, se pod ochranou Ruska vytváří nový stát, Eptanisa Politeia (česky stát sedmi ostrovů) – prvý svobodný stát řeckých novověkých dějin. Řecké ortodoxní náboženství je obnoveno jako oficiální, zároveň je schválena ústava.