Kerkyra:

Hlavní město ostrova
Počet foto v původních galeriích: celkem 593, rozděleno do menších celků

     Město bylo založeno r. 734 př. n. l. Antické stavby se však bohužel prakticky nedochovaly, poněvadž antické stavební materiály byly v pozdějších dobách použity pro nové stavby. Městu náležely tři přístavy: vojenský v místě dnešního letiště, Alkinooův na sever od města a posledním a nejvzdálenějším byl přístav obchodní u dnešní Staré pevnosti. Naproti vchodu do paláce Mon Répos byla městská tržnice, Akropole se zřejmě nacházela na řadě kopců Análipsis. Několik chrámů se také nalézalo na území dnešního parku u Mon Répos.
     Většina návštěvníků hlavního města začíná prohlídku ve starém přístavu díky relativně větší možnosti k parkování vypůjčeného automobilu. Vydáte-li se z něj podél pobřežní komunikace směrem vpravo, dorazíte po pár desítkách metrů k výběžku se starým pasažérským terminálem Faliraki. Budova terminálu pochází z 19. století a byla v roce 1995 renovována. Na výběžku se nacházejí též malé plážové lázně (jedno z mála míst v Kerkyře, kde je možnost se vykoupat) a malý kostel sv. Mikuláše z roku 1414. Hlavní komunikace zde opouští pobřeží a stáčí se do vnitrozemí.
    Po její pravé straně spatříte bývalou Prefekturu s názvem Nomarhia, kterou dnes využívá Jónská univerzita. Budova pochází z roku 1835 a je dílem architekta I.Chroni. V budově původně stávající na tomto místě se narodil I.Kapodistrias.
     O několik metrů dále se nachází Čtenářská společnost z roku 1836 v jejíž knihovně dnes můžete najít více než 40.000 vzácných rukopisů, starých svazků a obrazů.
Silnice po které pokračujete prochází jednou z bran starého paláce a ústí na Spinadě (Esplanade). Tuto přibližně elipsovitou plochu vytvořili v šestnáctém století Benátčané, když nechali strhnout všech asi 2500 domů které zde stávaly, pro případ dalšího obléhání města Turky. Díky tomu vznikla poměrně rozsáhlá palebná plocha. Během Anglické okupace se prostor využíval jako vojenské cvičiště, dnes je zde pěkně upravený park s kriketovým hřištěm, kde o víkendech probíhají turnaje mezi místními družstvy a družstvy ze zemí, kde je kriket národním sportem.
     Starý palác na horním okraji Spinády nese název Palác sv. Jiří a sv. Michaela. Byl postaven v letech 1819-1823 z Maltského vápence Maltskými dělníky. Palác byl sídlem vlády britského lorda vysokého komisaře a zároveň hlavní rezidencí řádu svatého Jiří a svatého Michaela. Členy řádu byli vysloužilí britští důstojníci, umístění na Jónských ostrovech a Maltě. V období 1864 až 1913 sloužil palác jako letní sídlo Řecké královské rodiny. V roce 1994 zde proběhl jeden ze summitů Evropské unie. V současné době sídlí v paláci Muzeum asijského umění a ve východním křídle Městská pinakotéka, představující díla malířů z 19. a 20. století zachycující motivy z ostrova Korfu.
     Celá budova je postavena podle návrhu architekta George Whitmora a průčelí stavby tvoří 32 dórských sloupů. Římsu nad ním pak zdobí reliéfy od kerkyrského sochaře Prosalenta sedmi Jónských ostrovů – Pegas a Vallefrontis zastupuje ostrov Lefkada, Oddyseova hlava Ithaku, Syn boha obchodů Herma Kefalos znázorňuje Kefalonii, silný mladík Zakynthos, trojzubec Paxos a Afrodita na delfínu znázorňuje Kythyru. Kamenná loď Fajáků pak znázorňuje Korfu.
     Před palácem pak stojí bronzová socha lorda vysokého komisaře sira Fredericka Adama, který spravoval ostrov v letech 1824-1831. Opět je socha dílem sochaře Prosalenta.
Západní stranu Spinády ohraničuje řada čtyřposchoďových domů se vznosnými arkádami z období Francouzské nadvlády nad ostrovem pod názvem Liston. Domy navrhl Mathieu de Lesseps, otec stavitele Suezského kanálu. Název Liston je odvozen od slova listo, které značilo seznam urozených rodin majících výhradní právo se zde procházet. Dnes je Liston centrem nejvýznamnějších (a také nejdražších) kaváren a okolí je pěší zónou.
     Zhruba na opačné straně Spinády se nachází Schulenburgův pomník a vchod do Staré pevnosti, která je popsána v samostatném oddílu. Uprostřed parku se nachází Památník připojení Jónských ostrovů k Řecku v roce 1864. Bronzové reliéfy symbolizující Eptanisu (sedmiostroví) jsou shodné s reliéfy na Starém paláci.
     Jižní části Spinády pak dominuje Maitlandova rotunda, neboli Sloupořadí Maitlandu. Malý kruhový chrám v jónském stylu postavili Britové nad podzemní cisternou a stojí zde na počest lorda vysokého komisaře sira Thomase Maitlanda, který významně zlepšil zásobování města vodou. Na konci parku ještě stojí socha Ioannise Kapodistrase, prvního řeckého prezidenta (1827-1831), rodáka z Korfu.
     Pokud se vydáte ze středu Spinády směrem do centra, dostanete se asi po 100 metrech k náměstí Platía Dimarhiou, kde můžete spatřit jednak římkokatolickou katedrálu San Giacomo z roku 1632, jednak Starou radnici. Její přízemí pochází ze 17.století a bylo původně klubovým domem benátské šlechty (Loggia Nobilei). V roce 1720 byl dům přeměněn v divadlo, kde se hrály zejména italské opery a melodramata. Od roku 1903 budova slouží jako radnice. Radnice je v Kerkyře jedinečná tím, že má ryté stěny z kamene Sinion. Průčelí budovy je ozdobeno kamennými mozaikami a medailony, se znakem Korfu nad hlavním vchodem. Východní zeď je pak ozdobena barokní bustou benátského polního velitele a později benátského dóžete (1688-1694) Francesca Morosiniho z roku 1691. Kolem busty stojí čtyři jeho děti, znázorňující jeho přednosti.
     Zahnete-li podél západní zdi radnice vpravo, dostanete se na náměstí Platia Theotoki, kde si můžete prohlédnout Muzeum bankovek v Jónské bance nebo navštívit některý ze třech kostelů na tomto náměstí. Pro místní obyvatele je nejvýznamnější Kostel svatého Spiridona (Agios Spiridonas) v severní části náměstí, jehož vysoká zvonice vévodí celému městu. Sarkofág s ostatky svatého Spiridona, patrona Korfu, je uložen v pravé boční kapli. Je z ebenového dřeva zdobený tepaným stříbrem a ostatky Kyperského mučedníka, který zahynul kolem roku 300, v něm uložené, vlastní město od roku 1456, kdy je zakoupila jedna z místních rodin. Jsou jednou z nejuctívanějších relikvií místních obyvatel. (Pozn. Ačkoli je běžně v kostele svatého Spiridona zakázáno fotit, při své říjnové návštěvě se mi podařilo získat od místního hlídače svolení a tak můžete v tomto průvodci nalézt myslím unikátní záběry z interiéru tohoto kostela. Jsou však foceny v rychlosti, bez větších nastavování a samozřejmě bez blesku abych nepopudil jak věřící, tak samotného strážce kostela. Berte je prosím tedy pouze jako ilustrační.)
     Druhou velice uctívanou relikvii můžete nalézt v pravoslavném kostele Panna Spiliotissa, zhruba severozápadně od kostela Svatého Spiridona. Tento kostel je též nazýván Metropolitním chrámem (Mitropolis) a v její pravé kapli jsou uchovány ostatky byzantské císařovny Theodory. Název Spiliotissa tato trojramenná bazilika dostala po převezení ikony Panny Spiliotisse z jednoho zbořeného kostela v Nové pevnosti.
     Odsud se můžeme vydat buď hlouběji do centra města do nejhezčí čtvrti Cambiello a chvíli se toulat úzkými uličkami a malými náměstíčky, nebo zamířit k Nové pevnosti. Ta má opět krátký popis v samostatném oddílu.

Fotogalerie Kerkyra – původní uspořádání do roku 2008

     Původní galerie hlavního města byla pro větší přehlednost rozdělena na 20 samostatných oddílů. Číslice uvedená  na tlačítku v závorce značí počet fotografií. Začíná na letišti, poté se podívá na (dnes už neexistující) autobusový terminál. Z něj odbočí na tržnici, odsud zamíří do přístavu, pak se vrátí na pobřeží a pobřežní promenádou nás dovede na výběžek Faliraki. Odtud pokračuje na Esplanade, nejprve k paláci sv. Michaela a sv. Jiří, podívá se na Durrellův park, prohlédne si kostel svatého Spiridona, projde kolem Listonu ke staré Radnici a v další části se jen tak bezcílně toulá uličkami Kerkyry. Pak se vrátí zpět na Spinadu, skrz kterou projde až ke Menekratově hrobce. Po ní navštíví (pouze zvenku) Kerkyrskou věznici a po ní starý Anglický hřbitov. Ze hřbitova se vydá ke kostelu sv. Iasona a Sosipatrose a po něm k zámečku Mon Repos. Z něj zamíří k archeologickým vykopávkám do Paleopolis skončí na poloostrově Kanoni (tato část galerie má samostatný popis v letoviscích pod názvem „Perama a poloostrov Kanoni.“ Poslední galerií je pak pár fotek ze severní části města kolem pobřeží.