Achillio a vesnička Gastouri:

Vzdálenost od Kerkyry: cca 10 km jižně
Počet foto v původní galerii: 150

     Zhruba 10 km od centra Kerkyry směrem na jih, mezi středisky Perama a Benitses najdeme na mapách horskou vesničku Gastouri. Odtud se návštěvníci vydávají ke třem známým a navštěvovaným místům. Tím prvním je Alžbětina kašna na dolním okraji obce za kostelem Odigitrias. Rakouská císařovna Sisi ji zdejším obyvatelům darovala a sama zde ráda sedávala. Kašna samotná je kryta bílou kupolí a je zdobena dvěma železnými tepanými mřížemi.
     Z hlavní ulice v centru vesnice nás ukazatel nasměruje k druhému z těchto míst, Francouzskému vojenskému hřbitovu, kde pod starými cypřiši, oleandry a olivovníky odpočívá 130 francouzských vojáků padlých v první světové válce.
     Třetím a vůbec nejnavštěvovanějším místem ostrova je malý zámeček Achilleion, stojící v nádherné zahradě nad vesničkou Gastouri. Rakouská císařovna Alžběta si ostrov zamilovala už při první návštěvě v roce 1861. Při druhé návštěvě roku 1885 ji právě na tato místa zavedl rakouský konzul, svobodný pán z Warsbergu a ukázal jí starou vilu Vraila, která byla v té době na prodej. Sisi se místo zalíbilo a o dva roky později při své další návštěvě nemovitost koupila. Poté nechala starou stavbu zbořit a požádala neapolského architekta Rafaela Carita, aby na tomto místě postavil budovu novou podle vzoru antických pompejských vil. Carito však nebyl tou správnou volbou a díky novoklasickým prvkům, které do stavby zakomponoval vznikla v roce 1891 spíše architektonická slátanina. Alžběta pak pojmenovala dvoupatrovou budovu vyzdobenou mnoha sochami podle svého oblíbeného antického hrdiny Achilla a dala do zahrady umístit velmi pěknou sochu umírajícího Achilla vytvořenou berlínským sochařem Ernstem Herterem. Sisi, znechucená intrikami vídeňského dvora, nemocná a zlomená smrtí svého syna se pak do zámečku uchylovala každé jaro a podzim do téměř naprosté samoty, až do svého tragického skonu v září 1898, kdy ji v Ženevě zavraždil italský anarchista Luccheni. Při svých návštěvách se ráda vydávala na dlouhé procházky po ostrově a vyhledávala kontakt s prostými vesničany, jejichž obyčejný život ji tak fascinoval. Od nich se naučila výborně řecky, takže dokonce přeložila Shakespeara do novořečtiny.
     Po její smrti zůstal zámeček několik let neobydlen, až v roce 1905 si jej prohlédl německý císař Vilém II, který na Korfu navštívil řeckého krále Jiřího. Pruskému monarchovi se zalíbil a o dva roky později jej koupil. Socha umírajícího Achilla mu však připadla jako nedostatečná oslava tohoto antického hrdiny a tak nechal stvořit 4,5 tuny vážící a 11,5 metru vysokou sochu vítězného Achilla v plné zbroji. Tu z bronzu vytvořil sochař Johan Goetz, dle uměleckých kritiků však nemá valnou hodnotu. Původní sochu nechal Vilém v zahradách jen díky vzpomínce na krásnou a smutnou Sisi. Za jeho vlastnictví prošel zámeček několika změnami a stal se místem, kam byli zváni vysocí hodnostáři z celé Evropy a kde se pořádaly velkolepé večírky a koncerty. Při svých návštěvách v letech 1908 až 1914 se Vilém velmi aktivně zapojoval do archeologických prací v Artemidině chrámu na poloostrově Kanoni.
     Během první světové války byl palác zabaven řeckou vládou a přeměněn ve vojenskou nemocnici pro francouzské vojáky. Poválečnými dohodami se palác stal majetkem řeckého státu. V roce 1962 si jej pronajala německá společnost a přeměnila jeho horní patra v kasino. To bylo v devadesátých letech přesunuto do hotelu Hilton, zámeček byl nově renovován a zpřístupněn veřejnosti.
     Průčelí paláce, kde se nachází hlavní vchod, je ozdobené mnoha sochami, balkóny a sloupy. Po pravé straně foyeru vstupujeme do bohatě vyzdobené kaple a místnosti, kde jsou vystaveny předměty připomínající císaře Viléma II. Nalevo za vchodem se nachází jídelna v renesančním stylu a kuřácký salonek v pompejském stylu, které jsou věnovány císařovně Alžbětě a v nichž některé vystavené kusy nábytku pocházejí z původního zařízení. V prvním patře byly pokoje císařovny a v nejvyšším patře pokoje Franze Josefa a arcivévodkyně Marie Valerie. Nahoru vede široké schodiště, napodobující schodiště pařížského melodramatického divadla. Terasa v horním patře je ozdobená sloupořadím s jónskými sloupy, bystami filosofů a sochami devíti múz. Horní patra však nejsou přístupna veřejnosti. V nádherných stupňovitých zahradách si pak můžeme prohlédnout spoustu zajímavých soch, málokterá z nich je však umělecky alespoň trochu ceněna. Z těchto zahrad je pak krásný výhled do okolí.